KAM NA VÝLET / Muzea a skanzeny

Daniel Vlček ve svých obrazech v Městském muzeu ve Volyni přibližuje principy zvuku. Vnímá jej jako vlnění, které prochází v čase prostorem
 
Autor / zdroj foto: Městské muzeum ve Volyni

Městské muzeum ve Volyni / Volyně

Zájmovým a zároveň sběrným územím Městského muzea ve Volyni je především město Volyně, ale také širší oblast Volyňska a Podlesí, přibližně v hranicích někdejšího soudního okresu Volyně. Muzeum rovněž nabízí stálou expozici "Daniel Vlček - Zobrazení času do konce skladby".

Prvopočátky volyňského muzejního snažení sahají již do osmdesátých let 19. století, které bylo posléze posíleno v době konání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Od roku 1912 jsou veškeré aktivity řízeny nově vzniklým muzejním spolkem, které v roce 1934 vrcholí otevřením Musea města Volyně a kraje volyňského v budově bývalé řemeslnické školy. Středověká volyňská tvrz, ve které sídlí muzeum dodnes, byla veřejnosti zpřístupněna až v roce 1956. V současnosti je muzeum přístupné celoročně, má dvě stálé expozice – Volyňsko v pravěku a Historie volyňské tvrze – a ve třech výstavních prostorech pořádá krátkodobé umělecké a historické výstavy.


Daniel Vlček - Zobrazení času do konce skladby
Zvuk patří k hlavním námětům Daniela Vlčka. Vnímá ho jako vlnění, které prochází v čase prostorem. Princip pohybu zvuku přenáší autor do svých posledních obrazů. Zvuk vzniká, šíří se různými směry, rozptyluje se a mizí. Jako šablony Vlčkovi často slouží gramofonové desky. Obkreslí je a jako živou vlnu je pošle po obraze nebo je vrství a překrývá, stejně tak jako ve své souběžné dýdžejské hudební kariéře.

Vedle hudby je pro něj charakteristická recyklace. Sbírá staré věci či technologie, používá je ve své práci a nachází pro ně nové významy. Výstava Zobrazení času do konce skladby pro volyňskou Galerii Na shledanou zahrnuje všechny uvedené postupy. Obelisk sestavený z gramofonových desek je pozdravem všem mrtvým sběratelům, jejichž pozůstalosti Vlček skupuje v hudebních bazarech.

Černé obrazy po stranách vstupu i zvuková vlna v zadní části galerie jsou inspirované renesanční nástěnnou technikou kontrasgrafito. Do tmavé svrchní vrstvy se vyrývají vzory a objevuje se spodní světlý podklad.Další návrat k historické technice představuje řada desek z umělého mramoru. Ten se používal v baroku k výzdobě kostelů jako levnější náhražka skutečného mramoru. Ještě levnější Vlčkova varianta je pouze ze sádry, barev a rozlámaných cédéček, může odkazovat k socialistické dlažbě původní smuteční síně.


Tvrz je mohutná dvoupatrová palácová budova obdélníkového půdorysu, v jádru pochází z konce 13. století, ale později byla vícekrát přestavována. Největší část dochovaného zdiva pochází ze sklonku 15. století. Musíme předpokládat, že se původně jednalo o jeden opevněný areál se sousedním kostelem (dnes Všech svatých, dříve zasvěceném sv. Václavu), o čemž existují i písemné doklady v souvislosti s místními válkami v druhé polovině 15. století. Nejvýraznějším a posledním zásahem, pokud nepočítáme moderní úpravy, byla přestavba na panskou sýpku někdy v 2. polovině 17. století. Tehdy budova zcela ztratila svou dřívější rezidenční i správní funkci, členění interiérů prakticky zmizelo.

Panské obilí zde bylo skladováno až do roku 1909, ale již na podzim předchozího roku byla tvrz zakoupena městem Volyně od proboštského velkostatku. Byl vypracován projekt adaptace, ve kterém se počítalo jednak s umístěním veřejné čítárny a knihovny a rovněž také s prostory nově zřizovaného krajinského muzea, a to včetně bytu domovníka, k realizaci plánů architekta Františka Valcháře však následně nedošlo a vše se odsunulo až na pozdější dobu. Ale následně bylo rozhodnuto, že tvrz bude určena pouze pro muzeum, které zde bylo pro veřejnost trvale zpřístupněno až 9. května 1956.

Na severní straně nádvoří je zachována obranná hradební zeď s příkopem a šestibokou nárožní baštou z doby kolem roku 1470. Spodní část hradeb a celého areálu bohužel zanikla v roce 1912 při budování silnice směrem k sousedním školám. Za hlubokým příkopem, který býval pravděpodobně napájen z hradčanských rybníků, k tvrzi navazuje rozlehlá děkanská zahrada – sad, dříve celá obehnaná vysokou kamennou zdí. Archeologický průzkum v areálu tvrze probíhal v 70. a 80. letech 20. století, byl ale pouze částečný, takže řada dílčích zjištění o stavebním vývoji a historii volyňského panského sídla je stále skryta.


Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu muzea.

Autor / zdroj: -red-

Partneři

Aguglia
Aktivní dítě
Maminčino koření
IP Polná
WWW design
hanakservis
Vitakraft
Koyo Bearings Česká republika s.r.o.